Karel Zeman

rytec, grafik, medailér

Narodil se roku 1949 v Brně. Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně na oddělení propagační grafiky u prof. Dalibora Chatrného, pozdějšího profesora AVU. Po ukončení střední školy pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v atelieru knižní grafiky a ilustrace, který vedl Zdeněk Sklenář. Jeho asistentem byl Jiří Anderle. Po ukončení studií začal samostatně vystavovat a účastnil se výstav domácích i světových. Jeho práce byla oceněna různými cenami je zastoupena ve významných veřejných sbírkách. Získal ocenění v anketě o nejkrásnější českou poštovní známku roku 2003. Je členem spolku českých umělců Hollar.

Medaile Karla Zemana, nepodléhající v průběhu času samoúčelným formálním experimentům a zachovávající si svoji ukázněnou formu, se již natrvalo zařadily mezi nejlepší díla české drobné plastiky druhé poloviny dvacátého století, jsou trvalou součástí přehlídek české medaile a plakety a nechybí ani v kolekcích reprezentujících Českou republiku na mezinárodních výstavách FIDEM.

Petr Haimann (listopad 1998)

Ať už posuzujeme Zemanovu mnohostrannou tvorbu z jakéhokoli úhlu,v každém díle objevíme cosi nezvyklého; umělec zobrazuje oduševnělé i zrůzněné tváře, tajuplné, často složitě zašifrované symboly v historických, současných i fantaskních námětech, delikátní motivy a subtilní formální prvky. Předvádí obdivuhodně přesně a citlivě architektonické skvosty, se vzácným pochopením pro jejich přenos do grafické podoby a hlavně nízkého, vždy ještě několikanásobně odstupněného reliéfu medaile, který i různým způsobem odráží dopadající světlo. Toto světlo zahaluje objekty do nadčasové atmosféry. Zemanovo umění nám přináší potěšení, rozšiřuje a prohlubuje naše znalosti, nutí nás k obdivu k důkladně promyšlenému řemeslnému zpracování a představivosti, která se nad tím vznáší. Obojí je u Karla zemana vzájemně podmíněno a ovlivněno. A divák to vše sleduje, posuzuje a nevychází z údivu nad všemi elementy díla, tvořícími celistvý obraz věčných významů.

Juliana Boublíková – Jahnová (2004)

Že v něm existují protiklady, jen dosvědčuje, jak přemýšlivý, ale i otevřený silným citům. Jeho duch a následně ruka vyvažují půvab děsivostí, krásu poukazem na zmar, ale také vítězství porážkou, skutečnost tajemnem. Umělec obdivuje ženy jako fenomény okouzlení, lásky, ale i „nesmrtelnosti“, koně miluje Zeman pro jejich velkolepost ve všech pohybech. Přitahuje ho historie bitev pro možnosti osobitého zachycení spleti lidských a koňských těl, již zkoumá ne pouze výtvarně, ale i z vojenského pohledu. Zemanovo tvarosloví je ovlivněno manýristickou vzletnou, zvlněnou, někdy až taneční linií, precizně oddělující ať už dvourozměrné, nebo plastické, jemně vyklenuté tvary od okolního prostoru, medailérský reliéf spíše připomíná grafiku, což je v logice celého Zemanova díla. Obdivovatel renesančních, manýristických i barokních rytin, se inspiruje říší flory, jejíž formy se při pozorném nahlížení transponují do podoby antropomorfní. Na medailích nemůže vzhledem k malému rozměru tak rozehrát rukopis, ale i tak jsou motivy plné narážek, romantiky, metafor, vznešenosti, dramatičnosti, tragičnosti, ale i vtipu.

Petr Haimann (2002)